Názory

Chulilgánky nebo světice?

21. února 2012 moskevská feministická punková skupina Pussy Riot v Chrámu Spasitele zazpívala punkovou modlitbu Bohorodičko vyžeň Putina. Tři členky tohoto hnutí byly zatčeny, vzaty do vazby a jsou obžalovány z chuligánství a hrozí jim trest až sedm let vězení. Ruská pravoslavná církev je viní z narušení posvátného prostoru a z urážky citu věřících, dokonce z nenávisti k věřícím, a žádá pro ně co nejtvrdší trest.

 Na první pohled by se jejich obvinění či odsouzení (nemám na mysli výši trestu) mohlo zdát oprávněné: Kostel je nebo má být místem ticha a modlitby, bohoslužby mají pevná pravidla a řád, a není možné, aby tento posvátný prostor mohli nějací chuligáni svévolně narušovat.

 Když se ale podíváme na věc podrobněji, zjistíme, že jejich "chuligánský čin" měl velikou výpovědní hodnotu a smysl, že upozornil na něco, co je pravdivé a o čem se mlčí, že tím oslovil společnost, a že neobsahoval nenávist k věřícím ani k Bohu. Tedy - obsah jejich vystoupení je smysluplný a hodnotný.

Zbývá názor, že to ale měli sdělit jinde, v jiném prostoru, ne v chrámu, a jinak - bez vulgarismů. Nad tím bych se rád zamyslel: Už Kristus byl obviňován z narušování řádu a pořádku. Když uzdravoval v sobotu, jedl a dovoloval jíst rituálně nečisté pokrmy, stoloval s nečistými lidmi, atd. - pohoršoval tím  židovské hodnostáře. Jestliže se tedy křesťanství vztahuje ke Kristu, má v sobě toto překračování a porušování řádu a pořádku (ne svévolně, ale pro pravdu, pro boží věc) obsaženo jako něco Kristovského, křesťanského. Legitimita je (z hlediska Krista a tedy i křesťanství) víc než legalita. Punková modlitba skupiny Pussy Riot byla v souladu se svědomím a s pravdou, byla pro společnost výpovědí a inspirací, byla legitimní, a proto byla v souladu se zvěstí Krista - byl to čin křesťanský! A jestliže hodnostáři ruské pravoslavné církve se cítí být pohoršeni či ohroženi, je to analogické, jako jednání Ježíše pobuřovalo tehdejší hodnostáře židovské. A podobně jako židovská velerada žádala pro Ježíše nejvyšší trest, i hierarchie ruské pravoslavné církve žádá pro Pussy Riot nejtvrdší trest.

Mnohé lidi pohoršuje, že text punkové modlitby není pouze slušný a uhlazený, ale že obsahuje vulgarismy. Ano, Pussy Riot použily k vyjádření toho, co vyjádřit chtěly, i vulgarismy. V zemi, kde jsou nezákonnosti a porušování lidských práv na denním pořádku, kde jsou všechny možné formy bezpráví a nespravedlnosti a zvůle - v tomto kontextu když někdo chce na něco upozornit - je snad adekvátní jiný výraz než vulgární?

Rudolf Rousek, 5. 7. 2012

Co by patriarcha Kirill řekl na jurodství?

Jurodství je fenomén staré Rusi, jeho místo je někde mezi „smíchovým světem“ (analogie šašků v Evropě) a světem církevní kultury (jde o typ poustevníka, světce, člověka božího). Pravoslavná církev uctívá několik desítek jurodivých.

Aktivní stránka jurodství spočívá v povinnosti „spílat světu“, tj. žít ve světě, mezi lidmi a poukazovat na chyby a hříchy silných i slabých bez zřetele ke konvencím společenské slušnosti. A víc než to: přezíravost vůči náležitostem slušného chování a způsobilosti vytváří cosi jako privilegium a nezbytný předpoklad jurodství, spočívající v nezbytnosti nedbat na časové a místní podmínky, „spílat světu“ i v chrámě a v čase bohoslužeb. Dobrovolný asketismus, život plný strázní a ústrků dává jurodivému právo „spílat pyšnému a marnivému světu“.

Úryvek ze Života a skutků blahoslaveného Symeóna: „Otec Symeón, který se objevil ve městě se zdechlým psem na provaze, nejdříve nasbíral ořechy a vstoupil do chrámu na počátku bohoslužby a začal je házet a zhášet jimi svíce. Když přišli lidé, aby ho vyvedli, vyskočil na ambón a házel odtud ořechy po ženách.“

Duchovní chudoba v osobě jurodivého se jevila jako chodící svědomí světa, do živého člověka vtělená obžaloba lidské bídy a strastí, a těšila se ve společnosti velkým právům a plné svobodě slova. Mocní tohoto věta, velmoži a panovníci i sám Ivan Hrozný trpělivě naslouchali smělým, výsměšným nebo urážlivým řečem svatého otrhance a neovážili se ho ani dotknout prstem.

Jak by asi reagoval patriarcha Kirill a hierarchie ruské pravoslavné církve, kdyby dnes žil nějaký jurodivý? Považoval by ho za posla satana či ďábla, za rušitele a znesvětitele církve, za nenávistníka věřících, atd.? Žádal by pro něho co nejtvrdší potrestání? Samozřejmě že mezi jurodstvím a Pussy Riot je mnoho rozdílů, je tam ale také dost podobností. Může nás překvapit, že i známý krutovládce a despota Ivan Hrozný dokázal snést kritiky a zesměšňovače a dokonce jim naslouchat, zatímco dnešní demokratická doba (do debaty o tom, jak demokratické je současné Rusko, se zde pouštět nechci) má pro lidi tohoto typu vězení.

(Informace o jurodství v tomto příspěvku vycházely z knihy Alexandra M. Pančenka: Metamorfózy ruské kultury, kapitoly o jurodství, některé věty jsou opsány nebo jen mírně upraveny)

Rudolf Rousek, 23. 7. 2012